Jak zjistit, co si zemřelý přál

Někdy člověk své představy zaznamená písemně, například v samostatném dokumentu, dopise nebo jiném osobním sdělení. Jindy o nich hovoří pouze při rozhovorech s rodinou či přáteli. Pokud nevíte, zda váš blízký nějaké přání zanechal, můžete se pokusit zjistit, zda o podobě svého pohřbu někdy hovořil. Možná se zmínil o tom, že by chtěl být zpopelněn, přál si spočinout v rodinném hrobě nebo naopak nechtěl tradiční smuteční obřad.

Někdy mohou být důležitá také jeho náboženská přesvědčení, životní hodnoty nebo vztah k určitému místu. Je však dobré rozlišovat mezi skutečně vysloveným přáním a tím, co se pouze domníváme, že by si člověk přál.

Co když zemřelý žádné přání nezanechal?

Pokud váš blízký o svém pohřbu nikdy nemluvil, nemusíte mít pocit, že musíte za každou cenu odhadnout jeho jedinou správnou podobu. Můžete se společně zamyslet nad tím, jaký člověk byl, co měl rád a co pro něj bylo důležité.

Pomoci mohou například otázky:

• Jaký měl vztah k tradicím a náboženství?
• Byl spíše společenský, nebo dával přednost komorním setkáním?
• Měl oblíbenou hudbu, místo nebo životní motto?
• Jaké hodnoty byly pro něj důležité?
• Co by mu pravděpodobně bylo blízké a co by naopak nechtěl?

Nemusíte najít odpověď na všechny otázky.

Pokud přání zemřelého neznáme, můžeme hledat rozloučení, které bude vyjadřovat úctu k jeho životu a současně poskytne prostor jeho blízkým.

Co dělat, když se rodina neshodne?

Příprava pohřbu může být obtížnější, pokud mají členové rodiny rozdílné představy. Někdo si přeje tradiční církevní obřad, jiný by dal přednost osobnímu rozloučení. Jeden člen rodiny považuje za důležité veřejné setkání, zatímco jiný potřebuje soukromí.

Rozdílné názory nemusí znamenat nedostatek úcty k zemřelému. Lidé mohou mít různé potřeby, zkušenosti i způsoby prožívání ztráty. V takové situaci může pomoci společně si ujasnit, která přání zemřelý skutečně vyslovil a která vycházejí z potřeb jednotlivých pozůstalých.

Pokud je přání zemřelého známé, mělo by být respektováno v souladu s právními možnostmi. Jestliže žádné přání nezanechal, je vhodné hledat podobu rozloučení, která bude přijatelná pro jeho blízké a odpovídající jeho životním hodnotám. Pokud se nedaří najít shodu, může pomoci nezávislý průvodce nebo poradce pro pozůstalé.

Má přání zemřelého právní váhu?

Podle § 114 občanského zákoníku má každý člověk právo rozhodnout, jaký má mít pohřeb. Může tedy za svého života vyjádřit své představy o způsobu pohřbení, podobě obřadu nebo dalších okolnostech posledního rozloučení. Pokud zemřelý nezanechal výslovné rozhodnutí, zákon stanovuje pořadí osob, které o jeho pohřbu rozhodují. Přednost má manžel nebo manželka zemřelého, následně děti, rodiče, sourozenci a další zákonem určené osoby.

Přání zemřelého by proto mělo být základním východiskem při přípravě pohřbu, pokud je známé a jeho uskutečnění nebrání zákonné nebo objektivní překážky.

Co když poslední přání nemůžeme splnit?

Někdy není možné uskutečnit všechno přesně podle představ zemřelého. Mohou tomu bránit finanční možnosti, právní omezení, nedostupnost konkrétního místa nebo jiné okolnosti. To však neznamená, že jeho přání musí být zcela opomenuto. Můžete se pokusit zachovat alespoň jeho podstatu. Pokud si například zemřelý přál rozloučení na místě, kde jej není možné uspořádat, můžete toto místo připomenout fotografií, hudbou nebo osobní vzpomínkou.

Pokud si přál velmi jednoduchý pohřeb, ale část rodiny potřebuje společné rozloučení, může být někdy vhodným řešením komorní obřad nebo samostatné vzpomínkové setkání. Důležité je hledat cestu, která bude respektovat známá přání zemřelého a současně zohlední skutečné možnosti a potřeby jeho blízkých.

Rozloučení jako projev úcty

Splnit poslední přání zemřelého nemusí znamenat pouze dodržet konkrétní pokyny. Může to být také snaha porozumět tomu, co pro něj bylo během života důležité, a připravit rozloučení, které bude odpovídat jeho hodnotám a osobnosti.

Někdy jsou přání velmi konkrétní. Jindy zůstávají nevyřčená a pozůstalí musí hledat vlastní cestu. Podstatné je přistupovat k poslednímu rozloučení s respektem k životu zemřelého, k jeho přáním i k potřebám těch, kteří se s ním loučí.

Jak můžeme usnadnit rozhodování svým blízkým o našem posledním rozloučení?

O vlastní smrti a pohřbu se mnoha lidem nehovoří snadno. Přesto může být otevřený rozhovor o posledních přáních jedním ze způsobů, jak svým blízkým v budoucnu pomoci. Pokud budou vědět, co si přejeme, nebudou muset v náročném období rozhodovat pouze na základě domněnek.

Své představy můžeme vyjádřit ústně nebo je zaznamenat písemně. Můžeme se zamyslet například nad tím, zda si přejeme pohřeb do země, nebo kremaci, jaké prostředí by nám bylo blízké, kdo by se měl rozloučení účastnit a zda existuje hudba, text nebo osobní symbol, který bychom si přáli při rozloučení připomenout. Není nutné rozhodovat o každém detailu. Někdy může být nejdůležitějším přáním právě to, aby si naši blízcí připravili rozloučení podle svých potřeb.

Písemně zaznamenaná přání je vhodné předat důvěryhodnému člověku nebo jej alespoň informovat o tom, kde jsou uložena.

Moje přání pro poslední rozloučení

Pokud byste chtěli svá přání zaznamenat, připravili jsme pro vás brožurku Moje přání pro poslední rozloučení. Může vám pomoci zamyslet se nad tím, co je pro vás důležité, a srozumitelně předat své představy blízkým.

Nemusíte vyplnit všechny jeho části. Můžete zaznamenat pouze to, o čem máte jasno, a ostatní rozhodnutí ponechat svým blízkým.

Dokument nenahrazuje závěť ani jiné právní listiny a sám o sobě nezaručuje uskutečnění všech uvedených přání. Jeho hlavním smyslem je předejít nejistotě a usnadnit vzájemnou komunikaci.